include("a.php"); ?>
Šrí Šrímad A. Č. Bhaktivédanta Swami Prabhupáda
Známe mnoho bohatých osobností, mnoho mocných osob, mnoho slavných osob, mnoho krásných osob, mnoho vzdělaných lidí a učenců a osob ve stavu odříkání, kteří nejsou poutáni k hmotnému vlastnictví, ale neviděli jsme v historii lidstva nikoho, kdo by byl nejen nekonečně bohatý, silný, slavný, moudrý, krásný a schopný si odříkat jako Kršna, ale kdo by měl všechny tyto vlastnosti současně. Kršna, Nejvyšší Osobnost Božství, se zjevil na Zemi před 5 000 léty a je tedy historická osoba. Zůstal na Zemi 125 let; jednal úplně jako člověk, ale Jeho činnosti nemají obdoby. Od samotného počátku svého zjevení, až do okamžiku zmizení, byla každá z Jeho činností bez obdoby v historii světa, a proto každý, kdo ví, co rozumíme pod pojmem Bůh, přijme Kršnu za Nejvyšší Osobnost Božství.
V této knize se pokusíme ukázat, jak se Kršna zjevil v dynastii Jaduů a jak vyjevil své transcendentální vlastnosti. Šrímad Bhágavatam - zvláště desátý díl, který je základem této knihy - to velice podrobně popisuje.
304 stran, měkká vazba, 16 stran barevné obrazové přílohy
cena: 80
Kč
--- UKÁZKA ---
Příběh o drahokamu Sjamantaka
V kraji patřícímu ke Dvárace žil král Satrádžit. Byl velkým oddaným boha slunce, od něhož dostal za odměnu drahokam nazvaný Sjamantaka, kvůli kterému vyvstalo nedorozumění mezi králem Satrádžitem a jaduovskou dynastií. Později byla celá záležitost vyřízena, když Satrádžit dobrovolně daroval svou dceru Satjabhámu společně s drahokamem Kršnovi. Kršna se neoženil jen se Satjabhámou, ale také s Džámbavatí, Džámbavánovou dcerou, díky drahému kamenu Sjamantaka. Obě svatby se konaly před Pradjumnovým příchodem popsaným v předešlé kapitole. Jak král Satrádžit urazil Jaduovce a jak později přišel k rozumu a nabídl svou dceru a drahokam Kršnovi, je popsáno následovně.
Král Satrádžit byl velkým oddaným boha slunce a vyvinul k němu velmi přátelský vztah. Bůh slunce z něho měl radost a daroval mu neobyčejný drahokam Sjamantaka. Satradžit vypadal skoro jako samotný bůh slunce, když nosil tento drahokam v medailonku na krku. S drahokamem na krku vstoupil do Dváraky a lidé si mysleli, že bůh slunce přišel do města, aby navštívil Kršnu. Věděli, že Kršna je Nejvyšší Osobnost Božství a že Ho proto někdy navštěvovali polobozi. Všichni obyvatelé, kromě Kršny, tedy považovali Satrádžita za samotného boha slunce, když navštívil Dváraku. Krále Satrádžita znali, ale nikdo ho nemohl poznat, vzhledem k oslňující záři, která vycházela z drahokamu.
Někteří vlivní obyvatelé Dváraky hned odešli za Kršnou, aby Ho zpravili o tom, že Ho přijel navštívit bůh slunce, považujíce mylně Satrádžita za boha slunce. Kršna hrál právě šachy. Jeden z urozených občanů řekl: ,,Můj milý Pane Narájano, jsi Nejvyšší Osobnost Božství. Ve své úplné expanzi jako Nárájana, neboli Višnu, držíš v rukou různé znaky - lasturu, disk, kyj a lotosový květ. Jsi ve skutečnosti majitelem všeho, ale navzdory tomu, že jsi Nejvyšší Osobnost Božství, Nárájana, sestoupil jsi do Vrndávany, abys jednal jako dítě matky Jašódy, která se Tě občas pokoušela svázat provazy, a jsi proto znám pod jménem Dámódara.``
Obyvatelé Dváraky přijímali Kršnu jako Nejvyšší Osobnost Božství, Nárájanu, což později potvrdil velký májávádský filozofický vůdce Šankaráčárja. Tím, že přijal Pána jako neosobního, nezamítl Jeho osobní podobu. Vše, co má v hmotném světě tvar, je podmíněno stvoření, ale protože Nejvyšší Osobnost Božství, Nárájana, nemá hmotnou podobu, která by byla takto omezena, Šankaráčárja řekl, že Bůh je neosobní, aby přesvědčil hloupé lidi, kteří považují Kršnu za obyčejnou lidskou bytost. Tato neosobnost znamená, že Kršna není osoba v hmotném slova smyslu. Je transcendentální osoba bez hmotného těla.
include("b.php"); ?>