Šrí Šrímad A. Č. Bhaktivédanta Swami PrabhupádaŠrí Šrímad A. Č. Bhaktivédanta Swami Prabhupáda
Tato kniha je drahokamem duchovního poznání. Šrí Kršna přednesl sem set veršů Gíty, aby vedl svého důvěrného přítele Ardžunu v nelehké situaci jeho života. Moudrost Bhagavadgíty ale není určena jen jemu a všichni mají stejné právo ji slyšet, neboť přináší osvícení o povaze člověka, přírody, živých bytostí i jejich vztahu k Nejvyšší Duši. Šrí Kršna učí Ardžunu o způsobu, jakým dosáhnout seberealizace, která jediná je skutečným smyslem lidského života a přináší vše, po čem duše člověka touží. Přichází k nám prostřednictvím nepřerušeného řetězce učitelů a žáků, který představuje Šrí Šrímad A. Č. Bhaktivédanta Swami Prabhupáda. Díky jeho oddanosti mluvčímu Gíty samotné - Šrí Kršnovi - a jeho důkladným znalostem védských písem a sanskrtu dostáváme autorizovanou Bhagavadgítu bez odchylek a interpretací, Bhagavadgítu - takovou, jaká je.
944 stran, tvrdá vazba, 16 stran barevné obrazové přílohy
Cena: 260 Kč;
anglická verze: 300 Kč
--- UKÁZKA ---
Před bitvou
Ačkoliv je Bhagavadgíta většinou čtena jako samostatné dílo, objevuje se původně v rozsáhlém staroindickém epose Mahábháratě. Vyprávění Mahábháraty vedou až do současného věku Kali. Bylo to před přibližně 5 000 lety, na počátku Kalijugy, kdy Šrí Kršna přednesl Bhagavadgítu svému oddanému příteli Ardžunovi.
K jejich rozhovoru - jednomu z největších filozofických a náboženských dialogů - došlo ve chvíli, kdy se znepřátelená vojska dvou spřízněných rodů chystají střetnout. Na jedné straně stáli Dhrtaráštrovi synové, Kuruovci, a na druhé straně stáli jejich bratranci, synové Pánduovi, Pánduovci.
Dhrtaráštra a Pándu byli bratři. Oba se narodili v Kuruovské dynastii, která pocházela od krále Bharaty, dávného vládce Země, od jehož jména pochází i název Mahábhárata. Starší bratr Dhrtaráštra se narodil slepý a tak byl trůn, který by mu jinak patřil, předán Pándovi.
Pándu předčasně zemřel a jeho pět synů - Judhišthira, Bhíma, Ardžuna, Nakula a Sahadéva - se dostalo pod ochranu Dhrtaráštrovu, který se také dočasně ujal královského žezla. Sto synů Dhrtaráštrových a pět synů Pánduových vyrůstalo společně. Pod vedením moudrého bráhmana Dróny pronikli do všech tajů válečnického umění a od praotce rodu Bhíšmy se jim dostalo duchovního poznání.
Synové Dhrtaráštrovi, a hlavně nejstarší Durjódhana, však Pánduovce nenáviděli a záviděli jim. Slepý Dhrtaráštra chtěl, aby jeho synové zdědili královský trůn a Pánduovcům nepřál.
Durjódhana s Dhrtaráštrovým svolením nejrůznějšími způsoby osnoval záhubu Pánduovců. Jen díky pozorné péči strýce Vidury a bratrance Kršny dokázali Pánduovci všem úkladům o život uniknout.
Kršna není obyčejný člověk, ale samotný Svrchovaný Pán, který sestoupil na Zemi v královské dynastii. V této roli prince byl bratrancem Pándovy manželky Kuntí (Prthy), matky Pánduovců. Stál na straně Pánduovců jako příbuzný i jako věčný udržovatel náboženství a vždy jim pomáhal a poskytl jim ochranu.
Durjódhana nakonec vyzval Judhišthiru ke hře v kostky, aby ho mohl připravit o královský trůn. Podvodným způsobem vyhrál nejen veškeré poklady, celou říši a osobní svobodu Pánduovců, ale i jejich věrnou manželku Draupadí, kterou se pokusil veřejně svléknout donaha před všemi princi a králi. Šrí Kršna ji zázračným způsobem před zneuctěním zachránil, avšak podle pravidel prohry se měli Pánduovci odebrat na třináct let do vyhnanství.
Když se Judhišthira a jeho bratři, doprovázeni věrnou Draupadí, vrátili domů, oprávněně požadovali své království. Durjódhana však zlostně odmítl. Když Pánduovci zmenšili svůj požadavek a prosili pouze o pět vesnic, aby mohli sloužit lidu, k čemuž byli jako kšatrijové zavázáni, Durjódhana povýšeně odvětil, že jim nedá ani takový kousek země, do jakého by bylo možno zapíchnout jehlu.
Přestože byli Pánduovci velice mírní a trpěliví, zdálo se, že válka je neodkladná. Vladaři na celé Zemi se připojili k jedné či druhé straně. Šrí Kršna se osobně ujal úlohy posla a odešel k Durjódhanovi, aby vyjednal mír. Ale když ani tyto pokusy dosáhnout smíru nepřinesly žádný výsledek, válka byla jistá.
Pánduovci byli lidé vysokých morálních kvalit a věděli, že Kršna je Nejvyšší Osobnost Božství, zatímco bezbožní Kuruovci Jeho postavení neuznávali. Kršna slíbil, že se boje osobně jako válečník nezúčastní, ale že jedna strana může použít Jeho vojenských sil a druhá může využít Jeho přítomnosti jako rádce. Durjódhana, politický génius, se rozhodl pro Kršnovu armádu a Pánduovci stejně dychtivě přijali Kršnovu osobní pomoc.
Tak se Kršna stal Ardžunovým vozatajem. Bhagavadgíta začíná v tomto okamžiku - obě nepřátelská vojska stojí tváří v tvář na bitevním poli, vzduchem zní troubení válečných lastur a Dhrtaráštra se nedočkavě ptá svého komorníka Saňdžaji: ,,Co dělají?`` Bitva začíná.