12.5.200812.5.2008
Čaitanya Čaritámrita, Madhya, 19.132
ei-katha suni’ mahantera maha-sukha haya
caitanyera krpa yanhe, tanhe ki vismaya?
Osobní společníci Čaitanji Maháprabhua po vyslechnutí těchto činností Rúpy a Sanátany Gosvámích říkali: „Co je úžasného pro toho, kdo obdržel Pánovu milost?“
VÝZNAM: Šríla Rúpa Gosvámí a Sanátana Gosvámí neměli stálé obydlí. Pod každým stromem strávili pouze jeden den a psali obrovské množství transcendentální literatury. A nejen to, také zpívali, tancili, hovořili o Krišnovi a vzpomínali na zábavy Šrí Čaitanji Maháprabhua. Tímto způsobem konali oddanou službu.
Ve Vrindávanu jsou prákrta-sahadžijové, kteří říkají, že psát knihy nebo se jich dokonce jen dotknout je zakázáno. Pro ně oddaná služba znamená zbavit se těchto činností. Kdykoliv jsou požádáni, aby si vyslechli přednes védské literatury, odmítnou slovy: „Co je nám do čtení nebo poslouchání transcendentální literatury? To je určeno pro začátečníky.“ Staví se do role tak pokročilých, ze nepotřebují vynakládat energii na čtení, psaní a naslouchání. Čistí oddaní vedení Šrílou Rúpou Gosvámím však tuto sahadžija filosofii zamítají. Není samozřejmě dobré psát literaturu pro peníze či uznání, ale psát a vydávat knihy pro osvícení lidstva je skutečná služba Pánu. To byl názor Šríly Bhaktisiddhánty Sarasvatího Thákura, který své žáky zvláště žádal, aby psali knihy. Ve skutečnosti dával přednost vydávání knih před stavbou chrámů. Stavba chrámů je pro veřejnost a začínající oddané, avšak posláním pokročilých a zmocněných oddaných je psát, vydávat a šířit knihy ve velkém. Podle Bhaktisiddhánty Sarasvatího Thákura je šíření literatury jako hra na velkou mrdangu. Členy této Mezinárodní společnosti pro vědomí Krišny proto žádáme, aby vydávali tolik knih, kolik je jen možné a šířili je ve velkém po celém světě. Tímto následováním příkladu Šríly Rúpy Gosvámího se lze stát oddaným zvaným rúpánuga.