Bhagavad-gítá taková, jaká je

Šrí Šrímad A. Č. Bhaktivédanta Swami Prabhupáda

Tato kniha je drahokamem duchovního poznání. Šrí Kršna přednesl sem set veršů Gíty, aby vedl svého důvěrného přítele Ardžunu v nelehké situaci jeho života. Moudrost Bhagavadgíty ale není určena jen jemu a všichni mají stejné právo ji slyšet, neboť přináší osvícení o povaze člověka, přírody, živých bytostí i jejich vztahu k Nejvyšší Duši. Šrí Kršna učí Ardžunu o způsobu, jakým dosáhnout seberealizace, která jediná je skutečným smyslem lidského života a přináší vše, po čem duše člověka touží. Přichází k nám prostřednictvím nepřerušeného řetězce učitelů a žáků, který představuje Šrí Šrímad A. Č. Bhaktivédanta Swami Prabhupáda. Díky jeho oddanosti mluvčímu Gíty samotné - Šrí Kršnovi - a jeho důkladným znalostem védských písem a sanskrtu dostáváme autorizovanou Bhagavadgítu bez odchylek a interpretací, Bhagavadgítu - takovou, jaká je.

944 stran, tvrdá vazba, 16 stran barevné obrazové přílohy
Cena: 260 Kč; anglická verze: 300 Kč

--- UKÁZKA --- 

Před bitvou

Ačkoliv je Bhagavadgíta většinou čtena jako samostatné dílo, objevuje se původně v rozsáhlém staroindickém epose Mahábháratě. Vyprávění Mahábháraty vedou až do současného věku Kali. Bylo to před přibližně 5 000 lety, na počátku Kalijugy, kdy Šrí Kršna přednesl Bhagavadgítu svému oddanému příteli Ardžunovi.

K jejich rozhovoru - jednomu z největších filozofických a náboženských dialogů - došlo ve chvíli, kdy se znepřátelená vojska dvou spřízněných rodů chystají střetnout. Na jedné straně stáli Dhrtaráštrovi synové, Kuruovci, a na druhé straně stáli jejich bratranci, synové Pánduovi, Pánduovci.

Dhrtaráštra a Pándu byli bratři. Oba se narodili v Kuruovské dynastii, která pocházela od krále Bharaty, dávného vládce Země, od jehož jména pochází i název Mahábhárata. Starší bratr Dhrtaráštra se narodil slepý a tak byl trůn, který by mu jinak patřil, předán Pándovi.

Pándu předčasně zemřel a jeho pět synů - Judhišthira, Bhíma, Ardžuna, Nakula a Sahadéva - se dostalo pod ochranu Dhrtaráštrovu, který se také dočasně ujal královského žezla. Sto synů Dhrtaráštrových a pět synů Pánduových vyrůstalo společně. Pod vedením moudrého bráhmana Dróny pronikli do všech tajů válečnického umění a od praotce rodu Bhíšmy se jim dostalo duchovního poznání.

Synové Dhrtaráštrovi, a hlavně nejstarší Durjódhana, však Pánduovce nenáviděli a záviděli jim. Slepý Dhrtaráštra chtěl, aby jeho synové zdědili královský trůn a Pánduovcům nepřál.

Durjódhana s Dhrtaráštrovým svolením nejrůznějšími způsoby osnoval záhubu Pánduovců. Jen díky pozorné péči strýce Vidury a bratrance Kršny dokázali Pánduovci všem úkladům o život uniknout.

Kršna není obyčejný člověk, ale samotný Svrchovaný Pán, který sestoupil na Zemi v královské dynastii. V této roli prince byl bratrancem Pándovy manželky Kuntí (Prthy), matky Pánduovců. Stál na straně Pánduovců jako příbuzný i jako věčný udržovatel náboženství a vždy jim pomáhal a poskytl jim ochranu.

Durjódhana nakonec vyzval Judhišthiru ke hře v kostky, aby ho mohl připravit o královský trůn. Podvodným způsobem vyhrál nejen veškeré poklady, celou říši a osobní svobodu Pánduovců, ale i jejich věrnou manželku Draupadí, kterou se pokusil veřejně svléknout donaha před všemi princi a králi. Šrí Kršna ji zázračným způsobem před zneuctěním zachránil, avšak podle pravidel prohry se měli Pánduovci odebrat na třináct let do vyhnanství.

Když se Judhišthira a jeho bratři, doprovázeni věrnou Draupadí, vrátili domů, oprávněně požadovali své království. Durjódhana však zlostně odmítl. Když Pánduovci zmenšili svůj požadavek a prosili pouze o pět vesnic, aby mohli sloužit lidu, k čemuž byli jako kšatrijové zavázáni, Durjódhana povýšeně odvětil, že jim nedá ani takový kousek země, do jakého by bylo možno zapíchnout jehlu.

Přestože byli Pánduovci velice mírní a trpěliví, zdálo se, že válka je neodkladná. Vladaři na celé Zemi se připojili k jedné či druhé straně. Šrí Kršna se osobně ujal úlohy posla a odešel k Durjódhanovi, aby vyjednal mír. Ale když ani tyto pokusy dosáhnout smíru nepřinesly žádný výsledek, válka byla jistá.

Pánduovci byli lidé vysokých morálních kvalit a věděli, že Kršna je Nejvyšší Osobnost Božství, zatímco bezbožní Kuruovci Jeho postavení neuznávali. Kršna slíbil, že se boje osobně jako válečník nezúčastní, ale že jedna strana může použít Jeho vojenských sil a druhá může využít Jeho přítomnosti jako rádce. Durjódhana, politický génius, se rozhodl pro Kršnovu armádu a Pánduovci stejně dychtivě přijali Kršnovu osobní pomoc.

Tak se Kršna stal Ardžunovým vozatajem. Bhagavadgíta začíná v tomto okamžiku - obě nepřátelská vojska stojí tváří v tvář na bitevním poli, vzduchem zní troubení válečných lastur a Dhrtaráštra se nedočkavě ptá svého komorníka Saňdžaji: ,,Co dělají?`` Bitva začíná.